Vzpomínám si na setkání s majitelem známé firmy před 5 lety. 

Tehdy se na koučování lidé dívali přes prsty nebo si ho pletli s mentoringem. 

On ne, patřil mezi průkopníky, kteří hledali nové způsoby, jak se posunout. 

Měl jsem prvně radost: „Taková šance!“. Následovalo napětí, jestli mu budu moc pomoc. 

Práce mu přerůstala přes hlavu. Vracel se za rodinou vyčerpaný.

„Posloucháš mě vůbec?“ Ptala se naštvaně žena, když viděla, že zase jedním okem sleduje emaily. 

„Než do něčeho vrtám, mrknu na scan chrupu“.
A jak ukázala jeho psychodiagnostika osobnosti, měl vysokou dominanci.  

Působil trochu nadřazeně. Cítil se, že je mnohem lepší než ostatní. Nevěřil lidem. Dokonce i když si je sám vybral. Nikdo totiž nesplňoval jeho vysoká očekávání.

Možná tušíte, proč byl tak busy. 

Byl zavalený operativou. Buď ji převzal za své lidi nebo je mikro managoval.

Jeho lidé si říkali: „proč mě teda nabíral, když mi pořád sedí za zadkem?“. 

Byl to první člověk, kterému jsem pomohl přejít z majitele operativce na stratéga.

Mělo to vedlejší dopad i na vztah se ženou. K tomu se snížila fluktuace zaměstnanců, kteří se se šéfem cítili zbytečně.

Byl jsem v oboru krátce a hodně to pro mě znamenalo. 

Představte si, že s vámi chce spolupracovat známý Čech ve svém oboru, i když jste NO NAME. A předplatit si služby za téměř 200 tisíc Kč, protože chce spolupracovat dlouhodobě.

Dodal mi jistotu, když jsem spálil mosty a odešel ze zaměstnání. 

Od té doby za mnou chodí různí majitelé. Často je doženou až zdravotní, finanční nebo vztahové nesnáze. Jindy jen hledají příležitosti, jak být ještě lepší.

Jsem zvědav, koho mi klient doporučil. Každopádně ho obdivuju, jak si ze sebe umí zpětně udělat srandu.